Když jsme se v loňském roce vraceli ze zimního tábora, byla polovina března a my jsme se těšili, že v roce letošním máme jarní prázdniny již počátkem února, a tak o sníh nemusíme mít strach. Počasí si s námi ale zahrálo, a tak jsme se letos strachovali snad ještě víc než vloni. I přesto se našlo pětadvacet odvážlivců, kteří se v neděli 31. ledna vydalo na cestu na Boží Dar. Přechodný domov nám opět poskytla chata Libela.
Cesta autobusem a doprovodnými vozidly se zavazadly a surovinami do kuchyně rychle utekla, a i když až před Boží Dar nebylo po sněhu ani památky, v cíli naší cesty se zdálo, že „to půjde“. Navíc v odpoledních hodinách ještě sníh začal znovu padat.
Jaké však bylo naše zklamání, když jsme se v pondělí ráno probudili do velkého deště a větru, který si pohrával s dopravními značkami a poslal nám i Meluzínu do kamen. Pršelo od noci po celý den, vítr neustával. O tom, že bychom vyrazili na lyže, nemohla být ani řeč, nedalo se dokonce jít ani na nějakou vycházku po okolí. Což o to, s programem pro děti jsme si poradili, ale představa, že jsme vyrazili na lyže a snowboardy a po celý týden nebude sníh, nás trošku děsila.
Odpoledne, kdy déšť začal ustávat, se naši lyžařští instruktoři vydali po okolních skiareálech hledat ten, kde bychom přeci jen mohli předvádět své lyžařské umění. Náš domovský Neklid nepřipadal v úvahu, byl v podstatě beze sněhu. Štěstí jsme měli hned na druhém, kterým byl skiareál Plešivec. Zde ještě sníh byl. Kvůli velkému větru sice jezdila jen jedna lanovka, ale i to bylo pro nás dostačující.
A tak od úterý již začalo pravidelné brzké ranní vstávání, vydatná snídaně, sbalení svačiny na cestu, čaje do termosek a převozy auty na cca 8km vzdálený Plešivec i odpolední návraty na pozdní, ale naprosto skvělé obědy, odpočinek po namáhavých výkonech i podvečerní hry na chatě.
Na svahu jsme se rozdělili do několika skupin podle toho, kdo jak již na lyžích či snowboardu uměl. O naše tři nejmenší lyžařky, které se začínaly učit od úplného začátku, se pravidelně střídali dva instruktoři, neboť práce s nimi nebyla vždy úplně jednoduchá, další pak měli pod dohledem ty, kterým už lyže či prkna jezdily po svahu téměř samy. A tak se jezdilo a učilo a pilovalo k dokonalosti….
Nenudili jsme se ani na chatě, po večerech bylo stále co dělat…
A další dny opět hurá na svahy Plešivce. Postupně se rozjely i další vleky, připadl sníh a poslední den dokonce vysvitlo sluníčko.
Volný den, který je nutné do pobytu zařadit, jsme věnovali výletu do nedalekého Jáchymova, kde jsme společně navštívili místní aguapark v lázeňském domě Agricola.
Týden utekl jako voda a najednou tu byl poslední večer. S Božím Darem a celým pobytem jsme se rozloučili vypuštěním obrovského lampionu štěstí, na který si každý z nás napsat tři tajná přání. V neděli ráno pak všichni účastníci dostali drobné sladké odměny, včetně úplně báječných mimoňských perníčků od naší zdravotnice Mirky a pak již nezbývalo nic jiného, než se vydat na cestu domů. Bylo to moc fajn a těšíme se na další akce.
A takhle se nám za týden proměňovalo počasí….
Akce byla realizovana s podporou MŠMT