A jsou tu zase jarní prázdniny. V letošním roce připadají až na druhý týden v březnu, když jsme tedy plánovali, kde je strávíme, předpokládali jsme, že již nebude sníh, a tak jsme poprvé po několika letech porušili tradici a neodjeli do Jáchymova na lyže. Škoda, neboť nakonec je v březnu tak bláznivé počasí, že na horách je sněhu spousta. My jsme "bohužel" zamířili do nadmořských výšek, kde po sněhu není ani památky. Nicméně, pokud bychom se přihlásili do soutěže o nejdeštivější prázdniny, pravděpodobně bychom ji vyhráli. V Koutě na Šumavě, kam jsme se v sobotu 7. března vydali, od počátku našeho pobytu v podstatě nepřetržitě prší, je zima a fouká ledový vítr.
Po cestě vlakem a krátkému pěšímu pochodu z nádraží do areálu Koutského zámku se ubytováváme v jedné z částí zámku. Paní správcová je moc fajn paní, která se o nás po celou dobu pobytu vzorně stará. A jídlo…jídlo tu chutná jak od maminky. V krátké pauze mezi deštěm vyrážíme na první obhlídku areálu, který se nám moc líbí. Jen škoda, že není léto, k dispozici by byly dva venkovní bazény, sportovní areál, zapůjčit bychom si mohli i kola. Naštěstí je součástí areálu i malá tělocvična. Při první obhlídce ještě netušíme, jak hojně ji budeme po dobu pobytu využívat.
Druhý den jsme se vyrazili podívat do nedalekého okolí na Klobouk. Jedná se o tzv. gloriet, který svůj název dostal pro svůj tvar a stojí na návrší zvaném Kolébka při cestě z Kouta na Šumavě k Mrákovu. Váže se k němu několik místních pověstí, např. o slepém mládenci, který proslul jasnovidectvím, či že jde o místo, kde v srpnu 1431 ztratil svůj klobouk prchající kardinál Cesarini. Vycházka byla pěkná, jen škoda toho počasí, je opravdu velká zima.
Odpoledne pak s instruktory Vaškem a Karlem vyrážíme do tělocvičny vyzbrojeni míči, ringo kroužky a badmintonovými pálkami. Večer si pouštíme první z filmů, který jsme si s sebou dovezli.
Bohužel to vypadá, že počasí se rozhodlo řádně nás potrápit, a tak i v pondělí a úterý prší a prší. Musíme si tedy poradit a vymyslet program na deštivé dny. Ale je tu přece tělocvična a také s sebou máme spoustu společenských her. A tak v tělocvičně probíhá soutěž v hodu na basketbalový koš, na pokojích se hrají Monopoly, Člověče nezlob se či velice oblíbený Twister a na chodbě pak turnaj v šipkách. Důležité je, že se děti baví a jsou spokojené.
Úterní odpoledne stíháme alespoň krátkou procházku po Koutě na Šumavě, zastávka na dokoupení nezbytných dobrůtek v místním obchodě je pak její nedílnou součástí.
Čtvrteční ráno je konečně první nedeštivé. Ihned po snídani proto s dětmi vyrážíme na půldenní výlet na nedalekou zříceninu gotického hradu Rýzmberk, který se nachází na stejnojmenném kopci u Kdyně. Dovede nás k němu příjemná procházka šumavskou přírodou. Hrad byl postaven na stejnojmenném kopci a významně se zapsal do českých dějin. O jeho historii jsme si přečetli z informačních tabulí. Z výletu se vracíme právě včas, hned po obědě opět začíná pršet. Po namáhavém výstupu na hrad ponecháváme dětem volnější odpoledne. Ti menší malují obrázky pro vedoucí, ti větší pak opět vyrážejí za sportem do tělocvičny, večer pak všichni zasedáme v jídelně do improvizovaného "kina".
Páteční dopoledne odcházíme po zelené turistické značce k místu nazvanému U tří křížů, které se nachází asi půl kilometru nad obcí. Vítr je sice stále silný, ale konečně nám alespoň chvíli svítí sluníčko. Toto místo prý hlídá kouzelná víla a je potřeba ji poprosit o vstup ke kapličce, okolo které se nachází pět velkých lip. Na lavičce u kapličky pak čerpáme energii, kterou místo údajně vyzařuje. Odpoledne někteří opět věnují sportu v tělocvičně, někteří pak společenským hrám.
Prvním opravdu hezkým slunečným dnem je bohužel až sobota - den odjezdu. A tak zatímco venku svítí sluníčko, my se musíme věnovat balení úklidu, poslednímu obědu a odchodu na nádraží. Nicméně ani špatné počasí nám nezabránilo celý týden si dosytnosti užít a nikomu z nás se odjíždět nechtělo. Tak zase za rok….
Akce byla realizovana s podporou MŠMT