Prázdniny po pionýrsku začínají pravidelně letním táborem. V letošním roce jsme se tak vydali na počátku července na naši domovskou táborovou základnu Lomíček do Hradce u Stoda, kde jsme strávili 15 úžasných dnů. Vyrazili jsme totiž na Cestu kolem světa s Willi Foggem.

          A tohle jsou naši cestovatelé…

          První den tábora jsou v okolí tábora rozmístěny dvě novinové zprávy, první o loupeži v anglické bance, ze které lupič ukradl peníze a druhá o sázce anglického džentlmena Williho Fogga, který se vsadil, že uskuteční cestu kolem světa za 80 dní, na kterou se také hned společně se svým sluhou Passeparttoutem vydal. Oba netuší, že jsou sledováni detektivem Fixem ze Scotland Yardu, protože Fogg odpovídá popisu bankovního lupiče, který v ten samý den vykradl anglickou banku.

          Je potřeba nalézt co nejrychleji ukryté cestovní pasy a vyplnit je, aby se skupiny cestovatelů mohly vydat za Willim. Večer pak všichni v letním kině shlédnou film Cesta kolem světa, aby zjistili, co vše je na dlouhé cestě čeká. Je rovněž potřeba připravit si jednotné cestovní oblečení, aby byly výpravy snadno rozpoznatelné. Zde je výsledek.

          Druhý den jsme stále ve Velké Británii. A jaké by to bylo ráno ve Velké Británii bez pravého anglického čaje. A tak hurá na jeho přípravu. Nanosit dříví, rozdělat oheň a uvařit co nejlepší anglický čaj. Čaj se bude podávat dnes odpoledne o páté.

          Na cestu kolem světa je nutné se důkladně připravit, plavba přes kanál La Mance bude náročná. Je třeba postavit co nejrychlejší škunery. Vyrábíme plavební kanál z kartonů i jeho okolí a závodní škunery. Účastníci závodu se rozdělí do dvojic, závodní dráhu umístíme tak, aby si pod ni jeden mohl lehnout a druhý ho potom bude navigovat. Ležící bude mít v ruce magnet, druhý magnet bude ve škuneru. Navigátor pomocí pokynů nahoru, dolů, doleva, doprava naviguje ležícího, který nevidí, co je nahoře na cestě.  Cíl je jasný, být co nejrychleji v cíli a nesjet z cesty

          Odpolední tradiční čaj o páté se blíží, je potřeba krásně prostřít stoly, obléci se do společenského, naučit se anglickým pozdravům a chování gentlemanů. Poté již  můžeme přivítat lady a sira, kteří se u každé cestovatelské skupiny zastaví na čaj a anglické sušenky.

          Večerem se pak linou zvuky skotské a irské hudby a všichni tančí .

          Do třetího dne nás vítají tóny francouzské hymny. Ano, docestovali jsme do Francie, krásné země s hlavním městem Paříž. V Paříži většinu svého života strávil i španělský malíř Pablo Picasso, jeden z nejznámějších malířů světa. Stylu, který vytvořil, se říká kubismus (všude samé kostky, obdélníky a další geometrické tvary). I my si vyzkoušíme „malování“ geometrických tvarů. Máme zavázané oči, stojíme v řadě a z lana se snažíme poslepu na zemi poskládat čtverec, popř. trojúhelník nebo kruh, domlouváme se slovně.

          Známým francouzským malířem byl i August Renoir. A my si zkusíme namalovat jeden z jeho obrazů. Ve vyznačením prostoru (muzeu) jsou rozmístěné části obrazu od Renoira označené číslem a písmenem. Děti musí jít do muzea, francouzsky pozdravit hlídače v muzeu, najít příslušný dílek, zapamatovat si, co je na něm namalováno, francouzsky se rozloučit s hlídačem, pak se vrací zpět a musí do příslušného pole svého obrázku zakreslit, co viděli.

          Francouzi jsou známí gurmáni, kteří svět vnímají všemi smysly, umíme být jako oni? Vyzkoušíme si, jaký máme čich, hmat, chuť i sluch a zrak. Na jednotlivých stanovištích tak čmucháme vůně, po hmatu poznáváme předměty, ochutnáváme poslepu různé potraviny, poznáváme kamarády jen podle hlasu a trénujeme svůj zrak.

          Večerní představení baletních škol je nepopsatelné, kdo osobně nezažil jako kdyby nebyl. Smějeme se až se za břicha popadáme. Módní přehlídka zakončuje náš pobyt ve Francii.

          Čtvrtý den jsme přicestovali do Monaca, druhého nejmenšího státu na světě. Jeho symbolem jsou rychlá auta, honosné jachty, luxusní hotely, velké diamanty, celebrity a drahé módní butiky. Při návštěvě této země si vyzkoušíme Rallye Monte Carlo, jednu z nejstarších soutěží v rallye. V táboře je provázkem vyznačena trasa. Závodní vůz, který představují čtyři děti (jako 4 kola) a jeden řidič doprovází na trati servisní vůz (4 děti jako 4 kola a řidič), zbytek děti představuje náhradní kola. Řidiči jsou neseni celou dobu a nesmí se v žádném okamžiku dotknout země. Servisní vůz veze vše: náhradní pneumatiky (gumovky, sandály), pití pro všechny, lékárničku, nádrž s palivem. Závodní i servisní vozy dělají zastávky, kdy odlévají palivo, přezouvají pneumatiky, dají řidičům napít. V servisním voze jsou dva servisáci, kteří dělají všechno - přezouvají ("kola" se nesmí přezout sami), dávají napít apod. Jedou se 3 denní kola a jedno noční (děti mají zavázané oči).

          Ještě týž den se přesouváme do Itálie, země, která nabízí zasněžené vrcholky Alp, rozlehlé písčité pláže i bohatou historii. V Itálii se účastníme Gladiátorských her v Colosseu, rozehráváme tak turnaje v ringu, ringofotbale a hákovce, postupně si všichni vyzkoušíme i adrenalinovou jízdu na lanovce. A jaká by to byla návštěva v Itálii bez tradičního karnevalu v Benátkách. Karneval v Benátkách je slavnost, která započala už ve středověku. Typické pro karneval jsou masky, které jsme si přichystali během dopoledne.

          Den pátý – vítejte v Řecku, jehož  antické olympijské hry byly nejvýznamnější, největší a nejstarší z řeckých her. V rámci našich olympijských her házíme gumovkou, střílíme ze vzduchovky, předáváme mince z čela na čelo, procházíme provázkovým bludištěm, vyměňujeme se na kládě, házíme vajíčkem,  provlékáme se obručí a řežeme kulatinu.

          Odpoledne přicházíme do věštírny v Delfách, kde skládáme mozaiku příběhu z rozstříhaných komikových textů na základě legendy, kterou nám odvypráví věštkyně. Na základě sestaveného příběhu secvičujeme divadlo - řeckou tragédii. Představení shlédneme večer.

          Ani jsme se nenadáli a šestý den přistáváme v Egyptě, fascinující zemi plná pradávné historie, slavných faraonů, pyramid a tisíciletých chrámů. Egypt, to je i „písmo bohů“ – hieroglyfy. I nás čeká jejich rozluštění. Každá skupina dostává tabulku s hieroglyfy a jejich českými ekvivalenty a barevnou tabulku se sedmi barvami. Na sedmi barevných stanovištích jsou pak vždy písmena jen pro danou barvu. Běháme, zjišťujeme, kde je jaká barva a následně nosíme písmena, která nám chybí v tabulce.

          Typickým znakem pro Egypt jsou i mumie a pohřební masky. Egypťané těla zemřelých tzv. mumifikovali. Obličej zesnulého zakrývali pohřební maskou. Zemřelého faraona provázel až k jeho hrobce smuteční průvod.

          Je tedy potřeba vyrobit vozy a natrénovat si pohyb v terénu. Ten, kdo představuje mumii, bude stát na voze, který táhnou účastníci smutečního průvodu po kulatinách.

          Indii, sedmou největší zemi světa jsme navštívili sedmý den naší cesty. V Indii jsme se setkali s leprou, nevyléčitelnou nemocí, která je v Indii rozšířena dodnes. Jako první ji rozpoznal Dr. Hansen. Ráno tak všichni na svých obydlích nalézají zprávu, že se nakazili leprou a pomoci jim může jen Dr. Hansen. Musí ho tedy neprodleně vyhledat. Pokyny na cestu jsou jasné: Sbalte si s sebou vše potřebné. Cestou procházíme čtyřmi stanovišti, na kterých je potřeba dokázat, že jsme si na cestu sbalili vše potřebné, např. spacák, do kterého je potřeba na minutu lehnout, kartáček na zuby, se kterým si musíme vyčistit zuby, pas, do kterého je nutné získat razítko či lékárničku, neboť musíme ukázat, jak umíme zavázat ruku do šátku. Pro ty, kteří něco nemají, se cesta natahuje, je totiž potřeba se pro chybějící věci vrátit zpět na základnu.

          Cesta je dlouhá a zavede nás zpět na základnu, kde je schován Dr. Hansen. Před tím, než ho můžeme začít hledat, je nutné naučit se zadanou básničku a za stálého vyvolávání s ní celá skupina musí dvakrát oběhnout tábor. Poté se vydáváme hledat Hansena. Ten má u sebe bramborové lupínky, které dětem dá a ty je vyléčí.

          Všichni byli nakonec Dr. Hansenem vyléčeni a mohli se tak vydat zachránit paní Audu, která má být dle rituálů Hindů upálena na hranici. Kolem Audy jsou rozmístěni fanatici, kteří ji hlídají (vedoucí se zavázanýma očima) a jejich pomocníci, kteří vidí a radí jim, kudy se pohybují zachránci. Zachránci se snaží proniknout nepozorovaně mezi fanatiky až k Audě a zachránit ji. Několika jedincům se to skutečně podaří.

          Základem indické kuchyně je koření. Jeho používání sahá tisíce let do minulosti. A tak šplháme do korun stromů a poznáváme.  Večer se nese ve znamení hesla Indie – země, která nenudí, a tak si jednotlivé výpravy malých cestovatelů připravují hry a soutěže pro ostatní výpravy.

          Z Indie přejíždíme osmý den do tajemné Indočíny. Indočína, to jsou bývalé francouzské kolonie Kambodža, Laos a Vietnam a v širším smyslu i další blízké země, část Malajsie, Myanmar a Thajsko. Vypravíme se do exotických a tajemných zemí s kulturou, která je nám, Evropanům, někdy zcela nepochopitelná. Celodenní výprava do tajemného kláštera v Chotěšově je protkána dobrodružnými úkoly, které plníme v gotických sklepích kláštera a navozují atmosféru pevnosti Boyard.

          Snažíme se získat klíče otevírající truhlu s pokladem. Jejich získání není snadné, musíme např. hledat perly na dně nádoby s podivným obsahem, sáhnout si pro skleněnky do tmavých sklenic s pavouky (stopky od hroznového vína), mravenci (jehličí) a žížaly (gumové žížalky v blátě), projít  tmavou místností jen za pomoci nataženého provázku, snažíme se získat klíč ležící na stole a hlídaný Paklíčem. Další hry pokračují i v zahradách, kde si nakonec po dobytí pevnosti společně opékáme vuřty. Po náročné dobrodružné výpravě je třeba si oddychnout v místním letním kině.

          Čína… atraktivní země vonící dálkami, dávnou civilizací a exotikou nás uvítala devátý den. Je proslulá vynálezem porcelánu, papíru, kompasu a střelného prachu. My si zkusíme vyrobit ruční papír.

          V tajemné zprávě psané v čínských znacích se dozvídáme, kde si najdeme všechny potřebné pomůcky pro výrobu papíru a pak se již můžeme pustit do práce. Do kotlíku natrháme staré noviny na malé kousíčky, zalijeme vodou a dáváme vařit nad ohniště. Vzniklou kaši odstavíme, přidáme temperové barvy pro obarvení a necháme vystydnout. Vystydnutá hmota pak putuje na vrstvu novin, kde se vyválí na placku a nechá uschnout. A papír je hotový, je možné na něj i psát. A co jiného by mělo vzniknout z papíru než kniha…Kniha džunglí. Večer si každá výprava tráví po svém.

          Vzhledem k obrovské rozloze Číny v ní trávíme i desátý den. Dopoledne se účastníme loupeže na dvoře císařovny Čchi-Čchao. Na císařském dvoře jsou rozmístěny různé předměty, každý z nich má různou bodovou hodnotu. Císařský dvůr je důkladně hlídán, cestovatelé se snaží na dvůr nepozorovaně proniknout a ukrást vždy  jeden z předmětů. Pokud jsou lapeni strážci, musí odevzdat, co nesou a jít si pro nový život.

          V odpoledních hodinách nás svou návštěvou poctili věhlasní bubeníci, se kterými se učíme bubenickému řemeslu. A je to naprosto skvělé, baví se malí i velcí cestovatelé.

          A z Číny honem do Austrálie, nejsuššího kontinentu. A cesta australskou buší, kterou musíme absolvovat jedenáctý den, není jednoduchá. V určeném prostoru jsou rozmístěné básničky, u každé z nich jsou různé symboly. Každý cestovatel má svůj symbol, který představuje. Úkolem všech je poskládat vždy k sobě všechny symboly, které jsou uvedeny u básničky, básničku se společně naučit a nazpaměť ji odříkat na kontrolním stanovišti. V prostoru buše se ale pohybují nebezpeční moskyti, kteří chytají a značkují děti a kousající hadi. Označený cestovatel se musí jít léčit z malárie na určené místo či začít syčet jako had a udělat pět dřepů, teprve poté může pokračovat ve hře.

          Australané jsou pro nás protinožci. Vyzkoušíme si tedy jaké to je fungovat hlavou dolů či být v kůži typických australských zvířat jako je ptakopysk, ježura či koala. Vyrábíme si zobák pro ptakopyska a můžeme začít. Pít a jíst nohama vzhůru jde všem, coby ptakopysci se snažíme vylovit a přenést pod křídly vajíčka, ježuru se snažíme vyrobit z párátek, která zapichujeme v rukavicích do brambory. Někteří vypadají, že se jako koaly narodili, na stromě visí zavěšení dlouhé minuty. Večerní tance Aboriginců se líbí všem.

          Den dvanáctý a s ním cesta do Karibiku. Návštěva Karibiku to je nezapomenutelný zážitek v podobě putování po stopách Kryštofa Kolumba, nádherných sněhobílých pláží, kokosových palem, klidných zátok, starobylých koloniálních městeček a pirátských příběhů a reggae rytmů. Karibik je proslulý nejen křišťálovým mořem, ale také pohostinností místních obyvatel. Na Tahiti vás uvítají věncem z květin, v barech na pláži dostanete vynikající koktejly, domorodci vám zatančí lidové tance…i my tedy vyrábíme koktejly, věnce a nacvičujeme tance a vystoupení. Odpoledne pak vypuká nefalšovaná námořní bitva, bitva o Kubu, trvající až do konce dne.

          Pomalu se blížíme ke konci cesty kolem světa, naším dalším cílem třináctý den jsou USA, Kanada a Aljaška. Na závody psích spřežení, je nutné se důkladně připravit, neboť nás čeká drsná příroda a cesta přes nejodlehlejší z divokých míst Severní Ameriky. Výroba a výzdoba  saní z palet a kulatin a příprava psích spřežení nám zabraly celé dopoledne, odpoledne se pak postupně všechny výpravy vydávají na dlouhou cestu. Nutno podotknout, že všechny posádky se s trasou vypořádaly a dojely do cíle. Večer se všech šest výprav schází na jednom místě a společně se baví.

          Blížíme se s Willi Fogem zpět do Anglie. V San Franciscu nastupujeme všichni na vlak do New Yorku. Cestou jsme však přepadeni Indiány, kteří zajmou sluhu Passepartouta jako rukojmího. Úspěšnou snahou o jeho zachránění se však Fogg i my natolik zdržíme, že zmeškáme loď do Liverpoolu. Brzy však nacházíme malý parník, mířící do Bordeaux, a přesvědčíme posádku, aby změnili kurz lodě na Britské ostrovy. Plavba přes oceán je náročná, nicméně jsme ji všichni zvládli.

          Willi i my se potřebujeme dostat zpátky do Reformního klubu v Londýně, abychom vyhráli sázku. Bohužel nás opět zdržují komplikace, a o zatčení Williho Fogga policií. I když se vše vysvětlí, do klubu dorážíme až pět minut poté, co vypršel čas a Willi tak sázku prohrává. Až druhý den zjišťuje, že tím, že cestoval východním směrem, získal po překročení každého poledníku čtyři minuty, takže celkem jeden den. Sázku tedy nakonec vyhrál. A nejenže vyhrál sázku, ale zasnoubil se s Audou, kterou na svých cestách zachránil před upálením. Zasnoubení jsme s Willi Foggem slavili všichni na velkolepé slavnosti v Buckinghamském paláci.

          Nezbývá než rozdat odměny, uklidit, sbalit a odcestovat zpět do reality. Byl to úžasný tábor, bylo to perfektních 15 dnů. Děkujeme všem, kteří se na nich podíleli.

Akce byla realizovana s podporou MŠMT