Několikrát do roka navštěvujeme Šumavu. Jedná se hlavně o návštěvy v zimních měsících, ale poslední tři roky se dobrou tradicí stalo jezdit sem i v době podzimních prázdnin na prodloužené víkendy.
A tak jsme se i letos 25. října vydali do Hojsovy Stráže na chatu Šumava, kde jsme již skoro zdomácněli. O akci byl mimořádný zájem, a tak nejen že jsme vyčerpali ubytovací kapacity, ale vezli jsme s sebou i karimatky a spacáky, abychom uspokojili všechny zájemce. Na chatě se nás sešlo 43. Byl to takový malý tábor, a tak bylo nutné pozvat si našeho oblíbeného kuchaře z letního tábora Ádu, aby se postaral o všechny ty hladové krky.
Na chatu jsme dorazili v sobotu po 13. 00 hodině. Již cestou tam jsme zažili malé dobrodružství, když část naší výpravy nestihla vystoupit na dané zastávce a vlak nám je odvezl na Brčálník. Bylo proto nutné vyslat záchrannou výpravu v podobě dvou aut, které trosečníky převezla na správná místa.
Po rozdělení na pokoje, ubytování a vítězných bojích s povlékáním postelí jsme se sešli u prvního jídla. Svačinka v podobě termixu přišla po pochodu z nádraží vhod. Odpoledne jsme věnovali seznamování se s ostatními účastníky výpravy, neboť s námi kromě stálých členů vyrazily i zcela nové děti. Večer pak byli vedoucí přesvědčeni o tom, že není lepší večerní program než diskotéka. Do postelí se nikomu opravdu nechce.
Ráno nás vítá sněhová pokrývka. Po snídani se vydáváme na "krátkou" vycházku po okolí, jak tvrdí vedoucí Láďa. Kdybychom tušili, že ujdeme přes 10 km a vrátíme se na pokraji sil, Láďu bychom rovnou zahrabali do sněhu. Prošli jsme se až na Prenet, odkud byl krásný rozhled po okolí. Zimu jsme zahnali teplým čajem v restauraci.
Do chaty jsme dorazili hladoví a vymrzlí. A tak nám teplý oběd přišel k chuti. Odpoledne jsme si vyprosili osobní volno, které jsme trávili sledováním televize, hraním společenských her apod. Dvě z našich malých účastnic - Eliška a Kačka si pro nás připravily i taneční vystoupení. A co večer? Všichni jsme zasedli k televizi a s tužkou v ruce procházeli televizní soutěží s názvem Máte paměť jako slon? A nutno přiznat, že nemáme…
Pondělí dopoledne. Dělíme se na dvě skupinky. Ti nejmenší účastníci se vydávají jen na kratičkou vycházku kolem chaty, ostatní vyrážejí na delší výlet na Vyhlídku a po okolí Hojsovy Stráže.
Obě skupinky se však těší na závěr vycházek, protože obě trasy končí v místním obchodě, kde se dají doplnit zásoby sladkostí a laskomin. Odpoledne jsou pak vyhlášeny dva turnaje. Pro větší děti turnaj v šipkách, pro malé pak turnaj v házení míčků na terč. V šipkách soutěží dvojice, které mezi sebou svádí urputný souboj. Taktéž míčkoví jednotlivci svůj turnaj náležitě prožívají. V podvečer je dobojováno, všichni účastníci získávají sladkosti. Absolutním vítězem šipkařů je Martin, mezi prcky to na celé čáře vyhrála Kačka. A co večer? Můžete hádat, co jsme si vyžádali.
A je tu úterý, poslední den našeho pobytu. Dopoledne ještě krátká vycházka a pak již balení, úklid, oběd a cesta na nádraží. Tedy lépe řečeno původní cesta měla vést na nádraží. České dráhy se rozhodly nám výlet zpestřit náhradní autobusovou přepravou, a tak do Janovic nad Úhlavou jedeme v autobusu. Po přesednutí do vlaku je čas na poslední výměny telefonních čísel a za chvíli už si nás na nádraží přebírají rodiče. Jako vždycky jsme si užili spousty legrace a zábavy.
Akce byla realizovana s podporou MŠMT