Podzim a s ním spojené podzimní prázdniny si již nedovedeme představit jinak než na Šumavě na Šumavě. Ne, není to překlep, jezdíme totiž pravidelně na Šumavu, a to do Hojsovy Stráže na chatu Šumava. Nejinak tomu bylo i na podzim 2017. Jediné, čeho jsme litovali bylo, že prázdniny tentokrát trvaly jen čtyři dny. A tak jsme se ve čtvrtek dopoledne vydali vlakem do zastávky Hamry - Hojsova Stráž a z nádraží pak procházkou na cca 3km vzdálenou chatu.

          O podzimní prázdniny byl velký zájem, a tak první naše kroky směřovaly do společenské místnosti, kde jsme si museli ujasnit pravidla pobytu a rozdělit se do pokojů tak, aby nikdo nezůstal bez postele či peřiny. Počasí nám přálo, a proto  jsme se hned po obědě vydali na první vycházku. Ačkoliv na Hojsovku jezdíme pravidelně, a tudíž téměř všechna místa důvěrně známe, vždy nás šumavská krajina dokáže něčím okouzlit. Tentokrát např. nádherným orlojem. Ale ono už i na zahradě před chatou se dají dělat divy.

          Ani večer se na chatě nenudíme, společenské hry, televize či film nás vždycky spolehlivě zabaví. Ale i lenošení v posteli je fajn.

          V pátek se nám pokazilo počasí. Ráno nás vzbudil déšť, a tak dopoledne naší jedinou vycházkou byla návštěva místního obchodu a doplnění zásob. Každoročně se těšíme na pana prodavače, škoda, že to samé se nedá říci o něm, on nás moc rád nevidí. Odpoledne se počasí částečně umoudřilo, a tak jsme opět vyrazili ven. A nemohla chybět společná fotka na „našem“ místě.

          A večer vyrábíme….čím dál tím víc zjišťujeme, jak moc tyhle rukodělky děti baví. A po večerce vyrábí i vedoucí …zdobení perníku ke snídani je vždycky velkou soutěží.

          Na Hojsovku jsme si měli přivézt draky, a tak v sobotu jdeme zkusit, jak jim to bude létat. Počasí je opět nic moc, ale to nás nemůže odradit. Na nedaleké louce tak začíná dračí letecký den.  A koho zrovna nebavil drak, objevil v nedalekém lesíku i jinou zábavu.

          I odpoledne se jde ven, přestože začal hodně foukat vítr a pomalu se začínala naplňovat předpověď počasí o vichřici, která se měla Šumavou přehnat.

          A večer, večer je dnes s kulturou, probíhají malé divadelní scénky. A jsou dokonalé…..

          V průběhu noci  se opravdu přihrnula vichřice, která nepolevovala ani v neděli dopoledne. V chatě to hučelo, vypnuli proud a my jsme se začali obávat, zdali se nám podaří vůbec odjet domů. Vlastně bychom se ale ani nezlobili, kdybychom museli zůstat. Kuchaři se modlí za zapnutí elektřiny, my ostatní balíme (a někteří svérázným způsobem) a uklízíme a při tom z oken pozorujeme, jak si vítr pohrává se stromy, jeden z nich dokonce zlomí. Naštěstí se kolem poledne vítr začal utišovat, takže oběd jsme měli připravený včas a mohli jsme se vydat na nádraží.

          To jsme ovšem netušili, že tam naše cesta na dlouhou dobu skončí, neboť z důvodu popadaných stromů nejezdily vlaky. Je zima, prší, čekárna je plná, lidi zde čekají již několik hodin. Je na místě poděkovat zde hlavně Kájovi, který celé přepravě naší skupiny velel, jak celou situaci společně s ostatními vedoucími zvládl a nakonec, i když s více jak dvouhodinovým zpožděním a cestou necestou, dokázal všechny děti dopravit do náručí rodičů.

Akce byla realizovana s podporou MŠMT