V pátek odpoledne jsme se sešli na hlavním vlakovém nádraží v Plzni, odkud jsme odjížděli s dvaceti dětmi směrem k našemu oblíbenému Hradci u Stoda. Protože cesta utíkala velice rychle, ani jsme nestihli sníst celou svačinu od maminek a už jsme stáli před branami Lomíčku, kde na nás netrpělivě čekalo dalších dvacet Pionýrů z Hradce. Dlouho jsme neotáleli a rovnou se vrhli na první hru, která nás měla rozdělit do čtyř oddílů. Děti musely chytit jednoho ze čtyř vedoucích, který pobíhal v areálu tábora s nalepeným číslem na zádech, které určovalo příslušnost k jednotlivým oddílům. Nakonec před námi stály čtyři zástupy táborníků – Medové pacičky, Pěnové pusinky, Čokoládové pralinky a Šlehačkové věnečky. Plynule jsme přešli k další soutěži. Pexeso.
Oddělili jsme od sebe páry v pexesu a balíček karet rozdělili na dvě hromady. Jedna putovala na nedaleké parkoviště a druhá zůstala v rukách vedoucích. Z každého oddílu se vybral jeden zástupce, který s ostatními bojoval o zisk vybraného obrázku. Vítězem se stal tým s největším počtem úspěšných úlovků. Brzy nám vyhládlo, a proto připravovaná večeře všem přišla vhod. Po ní jsme velice ocenili večerní promítání, během kterého jsme si trochu odpočinuli po náročném dni. Animovaný film Konečně doma pobavil malé i velké, a tak jsme do svých postýlek uléhali bez výjimek s úsměvem na rtech.
Ráno nás sice nevzbudilo sluníčko pražící do oken, budíček se však postaral o podobně příjemné probuzení. Pod vedením tradičního rozcvičkáře Majkýho jsme se protáhli a připravili se na spoustu zábavy, která nás v sobotu měla čekat. Dopoledne jsme vyzkoušeli novou hru Věštkyně.
Zástupci vedoucích z jednotlivých oddílů se posadili do půlky táborového kopce, kde s otázkami čekali na své svěřence. Dvojice z každého týmu nejprve musela dokačákovat do poloviny hracího pole, kde jeden z nich zůstal a druhý vyběhl za vedoucím. Tam se zeptal na soutěžní otázku, a pokud na ní znal odpověď, mohl se vrátit a předat štafetu další dvojici.
Velice často se však stávalo, že řešení neznal, a proto se musel doběhnout poradit se svým kolegou čekajícím v polovině kopce, popřípadě se zbytkem oddílu. Když i to selhalo, byla tu pro naše táborníky poslední záchrana. Věštkyně, která dokázala odpovědět i na ty nejzáludnější otázky. Netrvalo dlouho a všechny týmy hlásily úspěšné dokončení úkolu, a proto jsme zbývajících pár minut do oběda vyplnili hrou Trojnožka.
Po odpoledním klidu jsme vyrazili k nedalekému lesíku u Pískovny, kde se měla odehrávat oblíbená hra Bomby. Každý tým si vyhlédl strom, kolem kterého si vytvořil dva soustředné kruhy. Do vnitřního se nasypaly plastové kostky, které symbolizovaly bomby, a do mezikruží se postavili čtyři odvážlivci, kteří se ujali rolí obránců.
Ostatní děti představovaly lovce, jejichž úkolem bylo ukořistit co největší počet soupeřových kostiček, aniž by je chytl jeden z obránců. Běhačka rychle unavila malé i velké, a tak jsme se vydali zpátky do tábora posilnit se večeří. Večerní program byl jasný. Diskotéka.
Nedělní ráno se neslo v lehce pochmurném duchu. Čekal nás totiž odjezd domů, a tudíž i poslední hra. Epidemie. V táboře se vyskytly příznaky několika závažných onemocnění, a proto si musely místní lékárny vyžádat od distributora větší dodávky léků. Děti se nabídly, že s jejich rozvozem pomohou. Každý dostal od výrobce jeden lék, který musel co nejrychleji odvézt do prodejny. Převoz jim však komplikovalo pět nemocí, které řádily táborem.
Pokud byl táborník napaden nebezpečným virem, objevily se u něj symptomy příznačné pro dané onemocnění. Většina dokázala ve světě s nedostatkem léků přežít, našli se však i tací, kteří se nakazili všemi pěti nemocemi a nemohli v soutěži dál pokračovat. Když táborníci přepravili všechny léky, vyhodnotili jsme nejúspěšnější oddíl celého víkendu a náležitě ho odměnili.
Víkend opět utekl jako voda a my jsme se museli vrátit domů. Opustili jsme hradecké kamarády a vydali se na vlak. Naše setkání jsme ukončili na stejném místě, jako jsme ho v pátek odpoledne započali. Na plzeňském hlavním nádraží jsme přivítali rodiče, rozloučili se s kamarády a vydali se domů.
Akce byla realizovana s podporou MŠMT