Čekání na prázdniny bývá dlouhé a ke konci března se už děti nemohou dočkat pionýrského tábora. Na společně strávené chvíle u táborového ohně se už samozřejmě těší i všichni vedoucí, a proto jsme se rozhodli zpříjemnit si čekání na léto jednodenním výletem. Koupili jsme jízdenky na speciální vlakový expres, který nás zavezl zpátky do minulosti na středověký Karlštejn.
Překvapil nás nejen veliký zájem dětí, ale i dospělých. Na Hlavním vlakovém nádraží v Plzni se totiž v 7:45 sešlo neuvěřitelných 21 dětí a 15 vedoucích a instruktorů. Od zimního tábora se událo mnoho nového, a proto bylo slyšet dětské štěbetání po celém vagónu. Ještě že někteří vedoucí dávali velký pozor, abychom v Berouně vystoupili a neudělali si tak spontánní výlet do hlavního města. Tam jsme čekali na přestup necelou hodinu, a abychom si ukrátili dlouhou chvíli, zahráli jsme si živé pexeso – hru, kterou děti již moc dobře znají z letního tábora. Nestačili jsme však rozehrát ani druhou hru a už jsme opět museli spěchat na nástupiště, ke kterému přijel vlak směr Karlštejn.
Cesta z nádraží byla dost dlouhá a pro některé fyzicky méně zdatné vedoucí i hodně strmá. Naši nejmenší však s vidinou brzké prohlídky vyběhli k hradu celkem hbitě, a proto jsme měli před začátkem dost času na oddech a drobné občerstvení.
Pak už následovala komentovaná prohlídka hradu. Zjistili jsme, jak se kdysi na hradě žilo a kteří panovníci obývali zdobené pokoje Karlštejnu. Každý si z prohlídky odnesl něco nového, pro vedoucí však největším překvapením bylo, kolik toho děti už o české historii věděly.
Dalším bodem programu byla návštěva muzea vozkových figurín. Nejprve jsme viděli krátký kaleidoskopický film, ze kterého všem šla hlava kolem, a pak jsme se postupně po skupinách vydali do útrob muzea. Všichni se dozvěděli o životě významných českých historických postav i obyčejných řemeslníků a obchodníků. Děti se rozdělily do skupin po pěti a každé z nich se ujal jeden vedoucí, který jim vyprávěl příběhy o českých bájích a pověstech. Prohlídka byla dokonce zakončena i několika zkreslujícími zrcadly, u kterých děti samozřejmě strávily nejvíce času. Po programu plném informací přišel čas na krátký rozchod, během kterého na malé pionýry dohlížel šikovný instruktor Patrik. Děti si nakoupily mnoho hraček a dárků pro své rodiče. Milovníkům sladkého jistě přišla vhod i vynikající točená zmrzlina.
Každé dobrodružství musí jednou skončit, a nám proto nezbývalo než opustit středověk a vydat se zpátky do současnosti. To, že budeme opět necelou hodinu čekat v Berouně, jsme věděli už dopředu, a proto jsme si pro děti připravili krátký kvíz. Chtěli jsme otestovat, jaké vědomosti děti na výletě získaly, a jelikož jejich znalosti byly vskutku dech beroucí, nakonec jsme každého z nich odměnili sladkostí. Na Hlavním nádraží v Plzni už na všechny děti čekali rodiče, kteří se nedočkavě těšili na vyprávění svých ratolestí.
Jak se říká, když se člověk baví, čas utíká jako voda. A přesně to jsme zažili na vlastní kůži. Jako mrknutím oka jsme v pět hodin stáli v nádražní hale, ve které náš výlet před několika hodinami začínal, a loučili se s kamarády. Teď nám nezbývá než doufat, že se brzy v hojném počtu opět sejdeme na dalším jednodenním výletě.
Akce byla realizovana s podporou MŠMT