LT Hradec u Stoda 2007 - Pionýrská skupina Šťáhlavy

Letní tábor v roce 2007 se nesl ve znamení cestování, čekala na nás velká Cesta kolem světa. V letošním roce se tábora zúčastnilo celkem 79 dětí a 20 táborových pracovníků. Při odjezdu panovala dobrá nálada, počasí nám přálo, svítilo sluníčko a my se těšili na krásných 14 dnů plných her a koupání.

A začal první, tak trochu klasický táborový den….příjezd, seznamování s novými kamarády, boj o chatky, vybalování a zabydlování, první společný nástup,. rozdělení do oddílů, první fronta na první táborový oběd a první pytel brambor na loupání…

Během následujících 14 dnů jsme pak společně cestovali po různých zemích světa. Každý účastník tábora obdržel cestovní pas, do kterého si musel sám vyplnit své osobní údaje a doplnit svoji vlastnoručně namalovanou podobiznu, místo podpisu pak sloužil otisk prstu. S tímto pasem pak všichni absolvovali dlouhou cestu po světě. Samozřejmě, že než jsme vyrazili, bylo potřeba jednotlivé skupiny cestovatelů pojmenovat a vybavit stejným oblečením, aby bylo na celnici poznat, z jakéže badatelské skupiny jsou. A tak se nám tu během dne objevili oranžové Zmije, červení Amundseni, zelení Predátoři, černý Alfa-team, modří Lordi z Mordoru a vínoví Simsíci. Každá výprava si rovněž vyrobila svoji vlajku.

Francie - první zastavení při našem putování po světě. A ve Francii slavná a legendami opředená pevnost Boyard skrývající klíče potřebné k otevření truhly s pokladem. Na několika stanovištích byly připraveny soutěže, po jejichž splnění jsme od strážce získali potřebný klíč. A tak jsme postupně dávali do pohybu kladku, hledali pachovou cestičku, stříleli ze vzduchovky, hráli skořápky, zatloukali hřebíky, snažili se získat klíč umístěný v láhvi s vodou, skládali pyramidu z kostiček, snažili se najít klíč ukrytý pod hrnečky či ukazovali svůj postřeh při chytání klíče.

Maroko - jelikož slunečné počasí nám opravdu nepřálo, vydali jsme se do Maroka, kde jsme očekávali teplé počasí. A tak jsme se ocitli na rozkvetlé marocké poušti a převtělili se do včel, které sbírají z kouzelných marockých květin nektar. Vítězem se stalo včelstvo, které za určitý čas sneslo z květů nejvíce nektaru.

Aljaška - to byla změna. Z rozpálené pouště do krajiny sněhu a ledu. A jak jinak se přepravovat na Aljašce než pomocí psího spřežení. Je však nejprve třeba najít si dobře ukrytý materiál na výrobu saní. Každý oddíl dostává šifru, po jejímž vyluštění se dozvídá, kde najdou ukryté potřebné věci a další informace, co podniknout. Po návratu do tábora je potřeba sáně vyrobit, řádně vyzdobit, sehnat si psí spřežení, vhodně se na cestu obléct a pak projet předem určenou trasu.

Indie - země koření. Abychom se mohli vydat na plavbu za kořením, bylo potřeba nejprve vybudovat loď, která unese celou posádku. A tak se každý oddíl pustil do výroby lodě a šití plachty. Po vyrobení plavidla se všechny posádky vydaly na rozbouřené moře. Po jeho přeplutí pak bylo nutné vyšplhat si pro koření rozmístěném na okolních stromech a pouze pomocí čichu poznat, o jaké koření se jedná.

Čína - země, kde byl vynalezen papír. A tak i my jsme si zkusili výrobu této pro nás úplně běžné a obyčejné věci. Natrhat papír na kousky svařit na kaši a pak pomocí válečku vylisovat listy.

Následně jsme si pak vyzkoušeli i bivak v pohoří Himaláje a další dovednostní úkoly.

Senegal - Závod Paříž - Dakar je jednou z nejznámějších a nejdelších rally světa. Ani toto dobrodružství si naše expedice nenechala ujít. V první části si expediční týmy postavily své závodní vozy a servisní vozy, které musely splňovat následující podmínky:

- závodní vůz musí unést 1 řidiče, kola tvoří další čtyři lidé, k vozu musí být napevno přidělána 1,5 l plastová láhev jako nádrž, řidič nesmí opustit vůz = nesmí během závodu vystoupit z vozu

- servisní vůz musí mít taktéž řidiče, zbylí členové týmu tvoří kola, vůz má za úkol vézt vše potřebné: náhradní pneumatiky pro závodní vůz - do pouště(sandály) a do bahna(gumáky), lékárničku a dostatek tekutin.

Vozy měly za úkol projet vytyčenou trať v co nelepším čase a na určených místech odlít palivo ze svých nádrží, případně přezout na určené pneumatiky podle typu terénu. Při odlévání paliva nesměl řidič slézt z vozu a technici se snažili, aby palivo bylo odlito co nejpřesněji. Každá odlitá kapka navíc mohla později chybět.

To, že Dakar není pro slabochy, dokázala i těm největším hrdinům noční etapa, kdy všem kromě řidičů ve vozech byly zavázány oči. Teď se teprve ukázalo, jak týmy dokáží spolupracovat a jak schopný je řidič. Brzy všichni poznali, že povel běž tam, případně tam ne, není úplně vhodný pro řízení "slepého" vozu.

I přes nástrahy, které na týmy cestou čekaly, všichni dorazili do cíle a mohli si vychutnat ten pocit, kdy člověk zvítězí nad přírodou a technikou.

Botswana - z přejezdu Afriky si účastníci slavného závodu přivezli nejen zážitky ale i o trochu méně vítanou nemoc - lepru. Ráno se tak všichni probouzí a na svých obydlích mají varování, že byli nakaženi leprou a že pokud do 5 hodin nenajdou Dr. Livingstona, zemřou. Začíná boj o čas. Prvním úkolem je rozluštění šifry s návodem, jak doktora najít.
Na základě rozluštěné šifry vyráží první týmy neprodleně na cestu. Cesta pralesem je však opravdu zákeřná a hned záhy testuje jejich vybavení. Během několika málo minut se tak první vrací pro věci, které zapomněli koho by jen napadlo vzít si s sebou pas nebo baterku či spacák? Na posledním stanovišti se pak dovídají, že Dr. Livingstone odjel zpět do základního tábora.

Copak tábor, ten není problém najít, ale doktor, kde jenom může být ten doktor? Kdo by si myslel, že stačí najít někoho v bílém plášti, ten by se hodně spletl. Nikdo takový v táboře není. Nezbývá nic jiného než se všech zeptat, zda nejsou Dr. Livingstone a jak jinak než se správným oslovením. Za chvíli už všichni pobíhají po táboře a všude je slyšet: "Doktor Livingstone, nemýlím-li se?". Zpočátku to vypadá, že doktor musel někam opět odcestovat, nikde není. Pak se ale ukazuje, že jen odpočívá ve svém stanu.
Na prosbu o záchranu reaguje bez rozmýšlení: Zachrání vás pouze silná gulášová polévka, ale pospěšte si, času vám moc nezbývá. Týmy tak začínají vařit polévku, která po namáhavém dopoledni vyléčila opravdu každého.

Odpoledne je již ve znamení klidu a týmy mají za úkol začít vyrábět knihu z papíru který vyrobily při návštěvě Číny. Pro někoho to byl vskutku zapeklitý úkol, jen co je pravda. Obzvlášť, když to neměla být jen tak obyčejná kniha, měla to být kniha džunglí.
Týmy dostaly báseň z této knihy a na její téma měly napsat a ilustrovat celou knihu.

Peru - Další zastávkou bylo Peru. Ve zdejších horách bylo vždy velké množství drahých kovů. Jedná se ovšem o území plně ovládané Peruánci, kteří své bohatství střeží víc než zuřivě. Jedinou možností, jak se beztrestně pohybovat na jejich území, je převléci se za lesního démona, to je být pořádný zvíře :-). Poté co si oddíly vyrobily masky, zkoušely své umění v hledání stříbra, které představovaly kameny s černou tečkou (což ovšem oni nevědí) roztroušené v 300 metrovém úseku rokle. Aby nebylo jejich hledání tak jednoduché, byl jejich pohyb ztížený jedovatým plynem, který vytvářejí vedoucí s vodními pistolemi. Pokud byl zlatokop, který nemá na hlavě masku, zasažen, umírá na následky otravy.Zlatokopové museli volit mezi dvěmi možnostmi. Buď budu mít na hlavě masku a přehlédnu hodně stříbra, protože přes masku je špatně vidět. Nebo si budu masku sundávat a riskovat, že mě jedovatý plyn zasáhne, ale možná toho více najdu.

Řecko - V Řecku jsme se zdrželi jen krátce na programu byla tradiční olympiáda ovšem s trochu netradičními disciplínami(hod vajíčkem, předávání mince z čela na čelo, hod gumovkou ....), pobyt v Řecku jsme si ještě zpestřili turnaji v ringu a hrou zvanou Lodě.

Než jsme se nadáli, byl tu konec. Konec krásných 14 dnů při kterých jsme navštívili několik zemí a poznali jejich zvyklosti, 14 dnů, kterým sice nepřálo počasí, ale na které se nezapomíná. Díky všem, kteří je pro nás připravili, těšíme se na další akce. A to jsou oni a my: