Další ročník našeho letního tábora se tentokráte nesl ve znamení Indiánského léta. Na táborovou základnu dovezl autobus skoro stovku účastníků, kteří se na 15 dnů stali indiány a indiánkami nejrůznějších kmenů a společně prožívali každodenní dobrodružství, zábavu a legraci.
Začíná rozdělování do oddílů, zabydlování se ne vigvamech, prostě klasický začátek každého tábora. Abychom ho neměli ale tak klasický, společně s posledním zatlučeným stanovým kolíkem se spustila průtrž mračen a déšť, bouřka a kroupy, kterou z nás ještě asi nikdo nezažil. Tahle smršť důkladně prověřila naše stany a nutno přiznat, že ne všechny zkouškou prošly bez újmy. Jelikož jsme na tábor dojeli až v odpoledních hodinách, první táborový den jsme se stihli ještě vydat na předvečerní procházku kolem tábora, ale první soutěže jsme si schovali až na sobotní dopoledne. První táborový den uzavřela jako již tradičně diskotéka.
Druhý den dopoledne začala velká indiánská bitva o názvy kmenů. Všech šest oddílů včetně svých vedoucích se utkalo v několika disciplínách jako např. předávání krabičky z nosu na nos, hod šipkami na terč, hod míčky do kbelíku, provlékání oddílu obručí apod., vítěz si pak mohl jako první zvolit název svého kmene.
A tak se nám po dopoledni plném soutěží objevili na táboře Mayové, Čerokíové, Čačapojové, Čejeni, Siouxové a Šošoni. Tady jsou v plné zbroji:
Kromě slavnostního oblečení je potřeba, aby si Indiáni vyrobili k své kmenové oblečení….budeme batikovat, a proto je potřeba rozdělit trička jednotlivým bojovníkům podle velikosti. Indiánskou osadou se proto táhne dlouhý barevný had, který se po průchodu kolem velkého indiánského náčelníka mění na hada přírodní barvy. Ani tento stav však není konečný, indiáni se pouštějí do práce a zanedlouho už se mohou pochlubit svými výtvory:
Na Indiány přišel měsíc hladu, bylo potřeba dle přiložené mapky najít nejprve zašifrovanou zprávu, která udávala místo ukrytí základních potravin, následně sehnat dříví, rozdělat oheň a uvařit si polévku. Součástí tohoto úkolu bylo i donesení polévky velkému náčelníkovi, který rozhodl, krmě kterého kmene je nejlepší a dle toho pak přidělil body do celotáborové hry. Úkolu se nejlépe zhostili Čejeni. Večer si pak všichni Indiáni svorně opekli na velkém táborovém ohni vuřty.
Indiáni prošli i zkouškou ve zpěvu, všechny kmeny vyslaly do boje o další body do celotáborové hry své zástupce na Zlatý skřek prérie. Odborná indiánská porota hodnotila výkony jednotlivců, dvojic i skupin, aby následně jako vítěze celé soutěže určila kmen Siouxů. Po skončení si všichni notovali písničky pouštěné jako karaoke.
Jako správní Indiáni jsme se pustili i do výroby lapače snů a indiánských totemů. A protože se Indiáni musí dobře orientovat v terénu a musí mít dobrou paměť, problémem pro ně nebyla ani výroba mapy indiánské osady.
Všichni Indiáni se jednoho dne vydali do civilizace za Bledými tvářemi. Naše kroky vedly do města Domažlice, kde jsme strávili příjemný, i když pro některé dost náročný den.
Během pobytu jsme si také vyráběli luky a šípy a absolvovali s nimi pak soutěž ve střelbě na cíl, sbírali jsme nektar na prérijních růžích, vydali se po stopách kmenového kouzelníka, abychom ho poprosili o čarovný lektvar, zápasili s monstry, lovili totemová zvířata, došlo i na noční indiánskou hru či ringo.
Jelikož nám přálo i počasí, nemohli jsme vynechat koupání v nedalekém lomu, další fotografie pak ukazují klasické táborové situace.
Jeden z večerů byl zasvěcen volbě nejkrásnější squaw a nejsympatičtějšího indiána tábora. Dívky i chlapci se utkali v nejrůznějších disciplínách.
Jedno indiánské odpoledne mezi nás zavítaly "bledé tváře" ze Záchranné stanice živočichů a vyprávěly nám o jejich činnosti. Přidali i praktické ukázky z kroužkování ptáků.
To, že Indiáni jsou skvělí tanečníci se potvrdilo na několika tanečních večerech.
Indiánské léto uteklo jako voda a najednou byl čas dohrát poslední indiánskou hru, získat poslední body do celotáborové soutěže, ocenit nejlepší, poděkovat všem za krásných 14 dní a opustit naši indiánskou vesnici. Věřte, že nikomu z nás se domů do civilizace opravdu nechtělo. A tak se již teď těšíme na léto 2010 a na další dobrodružství.
Akce byla realizovana s podporou MŠMT