Všichni pravidelní účastníci si již od konce loňského tábora lámali hlavu s tím, jakou celotáborovou hru si pro ně v letošním roce "jejich" vedoucí a instruktoři připraví. Na jaře roku 2011 bylo jasno……"pojeďte s námi na letní tábor, budeme si pít krev"….hlásaly letáčky s nabídkou letního tábora, který se uskutečnil prvních 15 červencových dnů na naší téměř již domovské základně Lomíček v Hradci u Stoda. A tak nám rodiče 1. července začali na základnu ve stanovenou hodinu dovážet malé i větší "upíry". Ano, letošní tábor se nesl v duchu Upírského reje. Upíři (zatím maskovaní za lidské bytosti) se během odpoledne postupně ubytovávají, seznamují se mezi sebou a následně jsou na prvním společném nástupu rozděleni do šesti upírských rodů, které mezi sebou budou svádět během celých 15 dnů nelítostné souboje.

          Rody jsou zatím bezejmenné a prvním úkolem společným pro všechny je vymyšlení názvu svého rodu a bojového upířího pokřiku. Zároveň mají jednotlivé rody vymyslet návrh na svoji vlajku. Na slavnostním nástupu jsou všichni upozorněni, že během celého tábora se nepravidelně budou objevovat tzv. denní úkoly, které mohou danému rodu přinést bonusové body do celotáborové hry a že klíčem k mnohým soutěžím budou vstupní zapeklité šifry samotného hraběte Kroupuly (a o tom, jak moc zapeklité nakonec některé byly, by vám mohli všichni vyprávět).

          Je tu druhý den a upírské rody, které již mají svá jména, dostávají od Kroupuly zašifrovanou tajemnou zprávu. Po jejím rozluštění si všichni čtou text: Začalo svítat a upír Soumrak zavelel k okamžitému přesunu. Vezměte si sebou vše potřebné a vyražte na cestu. Rychle, vychází totiž slunce! Najděte temného démona a předejte mu tuto zprávu, pošle Vás na místo, kde slunce nesvítí. A kdože se to pustí do boje? Máme tady Drákulovy děti, Vysavače, Krvezajíce, Radioaktivní upíry, Krvesaje a rod s tajuplným názvem Bloodpack. Na místě, kam je šifra zavede, pak obdrží od Kroupulova pomocníka úkol, který je potřeba po návratu na základnu provést. Hodnotíme celkový čas a preciznost splněného úkolu. Odpoledne nás nepříznivé počasí, které nás bohužel bude provázet skoro celým táborem, zahání do jídelny, kde se všichni věnují návrhům na rodové vlajky a šablonám na upírská trička.

          Je tu další den a upíři se vydávají na cestu, na které je čeká hledání a získávání Světských destiček. Jak se později ukáže, tato hra, kterou jsme zařadili poprvé, sklidila velký úspěch. Nejprve si každý upír musí najít papírek, na kterém je jeden ze čtyř obrázků - kříž, česnek, dřevěný kůl a svěcená voda. Každá světská destička má na své rubové straně několik těchto znaků. K otočení desky je nutné, aby si každý upír našel k sobě další upíry tak, aby před destičkou stáli ti, co mají příslušné obrázky. Pokud se upíři najdou, mohou společně otočit světskou destičku, na jejíž druhé straně je básnička. Tu se musí všichni společně naučit a pak ji nazpaměť odříkat kontrole. Pokud se jim to povede, získávají body pro své rody.

          Počasí k nám letos opravdu není moc vstřícné, a tak nás opět "nutí" improvizovat. Jsme proto opět v jídelně a pomocí šablon, které jsme si vyrobili, začínáme vyrábět pomocí foukacích fixů rodové vlajky. A taky je výsledek…..

          Hrabě Kroupula vyzval další den všechny upírské rody na souboj v pětiboji. Některé soutěže jsou obzvláště vypečené, soutěžíme totiž např. v přenášení světla, které představuje míč, jenž smí být předáván jen pomocí nohou, v ukládání do rakve, kdy každý soutěžící na vytyčené trase postupně odkládá určené části svého oblečení a na konci své poutě uléhá do "rakve", upíři mají za úkol z jednoho z nich vytvořit mumii, která musí na trase plnit nelehké úkoly jako podepsat se s tužkou v puse, sníst rohlík zavěšený na provázku či propíchnout poslepu balonek. Dalším úkolem je plnění hnízda, kdy pomocí člunkového běhu přenášíme roztodivné věci. Rovněž nelehký úkol má nejsilnější upír z každého oddílu, který musí přenést zbytek rodu z jednoho místa na druhé. Bonusové body mohou oddíly získat i za to, jak jimi vyrobená mumie vypadá na konci soutěže.

          Nedaleko Kroupulova hradu se údajně objevil Svatý obrázek. Nastává upíří rojení. Upírské rody si nejprve musí zjistit, kam se mají vydat pro další informace. Šifra a správně určený azimut je nakonec všechny zavede do nedalekého svatostánku, kde se dozvídají, že na skále nedaleko hradu je umístěn Svatý obrázek, který je potřeba překreslit. Na obrázek se může běžet podívat vždy jen jeden člen rodu, to, co si zapamatuje, začne překreslovat na přidělený papír. Poté, kdy již neví, jak dál, může běžet další upír. Hodnotí se přesnost překreslení a hlavně zachycení detailů. Z výsledků je patrné, že máme v našem sídle moc šikovné upíry.

          A máme zde velký upíří ples. A před ním se ještě všichni upíři proletí k nedalekým skalám. No není to úžasný pohled?

          Pozor, pozor, nad Kroupulovým panstvím vysvitlo slunce…. ačkoli pro upíry je to normálně špatné znamení, ti naši jásají, všeho nechávají a hrnou se k výrobě slavnostního rodového oblečku, neboť slunce je v tomto případě jejich spojenec.

          Rody, které již mají trička hotová, si tajně pilně trénují scénky na večerní ohnivé divadlo u táborového ohně.

          Upírský běh za tajemstvím barevné křížovky zaujal malé i velké, všichni jsme se přesvědčili, že ani upírům nejsou cizí pravidla ringa, vybíjené či ringofotbalu. Stejně tak nás nepřekvapovalo, že většina jídla zčervenala či že upír umí škrábat brambory a chodí na rozcvičky. I upíři si své ztracené věci musí vyzpívat zpátky. A meloun, ten chutná stejně tak lidem jako upírům. I samotný Kroupula se vydal mezi prosté upíry a nebránil se tomu, zazpívat si karaoke. Nejspokojenějším upírkem byl ten nejmenší.

          A jaký další úkol si na nás hrabě Kroupula vymyslel? Výrobu jednoho rodového drakoupíra, kterého pak půjdeme společně svrhnout ze skal, a malých upírů pro každého člena rodu. A tak ke slovu přicházejí kartony, papíry, lepidla, nůžky a fixy a pod rukama nám vznikají krásná díla.

          Dnes je velký svátek, upíři vyrážejí "mezi lidi". Před námi je celodenní výlet do nedalekého Stoda. Vyrážíme během dopoledne, na cestu nám konečně začalo svítit slunce, a tak si vyzvedáváme svačiny, pití a vyrážíme pěšky do města. Po prohlídce města následuje rozchod, kdy kromě dovádění na trampolínách jsou vítaným zpestřením nanuky, zmrzlina, ledová tříšť a vodní pistolky. Zpět se vracíme za již velkého horka, a tak naše kroky vedou rovnou do upířích domečků pro plavky a hurááá k vodě.

          A máme tu další hru, která původně vznikla jako improvizace a nakonec se stala jednou z těch, která se líbila nejvíce. Dobývání Kroupulova hradu se postupně zúčastnily všechny upírské rody, které se pomocí míčků házených do prostorů hradu snažily dobít celý hrad. Sám hrabě Kroupula a jeho pomocníci se pak snažili hrad ochránit tím, že pálkami odráželi míčky zpět ven z hradu a někteří chytali hráče vně hradních zdí. Nejprve bylo nutné hrad postavit a po poslední hře, kdy byl definitivně dobit, pak zničit (což byla pro mnohé nejkrásnější část hry).

          A je to tu... přichází noční křtění upírů. Každý člen rodu upírského je jedné temné noci vzbuzen, musí projít určenou trasu až do sídla hraběte Kroupuly a zde s ním vypít pohár krve. Na památku pak obdrží pravý Upírský glejt a je přijat do Kroupulovy velké rodiny.

          Naše velká upíří rodina se ani nenadála a je tu poslední soutěž - Upíří řeč, kdy se vydáváme lovit do okolí jednotlivá slova upířího jazyka, je tu závěrečný velkolepý upíří rej, kterého se účastní malí i velcí, je tu poslední slavnostní nástup a vyhodnocení celotáborové hry, předání odměn všem účastníkům, je tu závěrečný úklid, balení a odjezd. Nikomu se nechce domů, vidíme i hodně upířích slz. Bylo to fajn, děkujeme ti Kroupulo za bezva patnáct dnů, děkujeme vám, Kroupulovi pomocníci, že jste pro nás připravili zážitky, na které se nezapomíná.

Akce byla realizovana s podporou MŠMT